Jakub Hlásek

Historické kolejnice a traverzy - sbírka

Sbírat kolejnice jsem z kapacitních důvodů nikdy neplánoval, ale jednorázový nález několika velice starých kusů mě donutil změnit názor. V roce 2017 proběhla první fáze demolice textilní továrny Tiba, při které se objevilo mnoho starých kolejnic a profilů, ze kterých díky jejich značkám s letopočty hluboko v 19. století, sálala obrovská industriální nostalgie. Bylo rozhodnuto, vznikla sbírka.


Nejvzácnější kolejnicí je bezesporu zároveň ta nejstarší - HermannsHütte 1860. Další velice cennou je Kladno 1869 - v tomto roce totiž byla na Kladně uvedena do provozu válcovna. Je to tedy nejstarší kladenská kolejnice, možná jedna z prvních vyrobených. A mojí nejoblíbenější je Kladno 1889 TST - vyrobená ve stejném roce, kdy byla v sousedství Vojtěšské huti založena Poldina huť (ta však s výrobou kolejnic nijak nesouvisí).

Stručně o výrobě a materiálu kolejnic

Nejstarší kolejnice, které se kdy vyráběly, byly litinové. Litina je křehká a tak takové kolejnice často praskaly, zejména pokud nebyly kvalitně usazeny. Příkladem může být Lánská konespřežka z roku 1830, kdy byly litinové kolejnice usazeny do pískovcových kvádrů.
Mnohem kvalitnější jsou kolejnice válcované z železa, respektive oceli. Nejstarší systém výroby oceli je zkujňování železa v pudlovacích pecích - takzvané pudlování. Během tohoto procesu je v pudlovacích pecích taveno surové železo (produkt vysoké pece) a přitom je spalován přebytečný uhlík. Vzniklá hmota (železo nebylo zcela roztavené) se dále kovala buchary a válcovala do silných plátů. Tyto pláty se následně kovářsky svařovaly - od toho je odvozen název "svářková ocel". Kvalita a trvanlivost kolejnic ze svářkové oceli byla však stále poměrně mizerná. Záruční doba každé kolejnice trvala 2 roky a leckdy se stalo, že se jejího konce ani nedožila a musela být vyměněna. Ze svářkové oceli se kolejnice válcovaly až do nástupu "plávkové oceli" vyráběné v takzvaných konvertorech.
První konvertor byl zkonstruován v roce 1855 anglickým vynálezcem Herny Bessemerem. V Bessemerově konvertoru je taveno surové železo, přičemž je zespoda vháněn vzduch, který urychluje spalování uhlíku a dalších nežádoucích látek. Další vylepšení přinesl roku 1878 Thomasův konvertor. Plávkové oceli jsou vyráběny dodnes, přestože konvertory byly nahrazeny elektrickými indukčními a obloukovými pecemi.

Situace výroby kolejnic u nás

Nejvíce kolejnic ve sbírce mám z produkce Pražské železářské společnosti (PEIG - Prager Eisenindustrie Gesellschaft), proto se zaměřím na ni. Pražská železářská společnost (PŽS) je pevně spjata s Kladnem. Výroba kolejnic však zpočátku na Kladně neprobíhala, jelikož zde ještě nebyla válcovna. Do té doby bylo nutné odvážet železo k pudlování a válcování do vzdálené Heřmanovy huti ve Vlkýši u Nýřan. K tomu byly zpočátku využívány koňské povozy a později železnice. Výroba kolejnic na Kladně je datována až od roku 1869, kdy byla v tehdejší Vojtěšské huti zprovozněna válcovna.
Na výrobu kolejnic z konvertorové plávkové Bessemerovy oceli se v Kladně přešlo v roce 1875, zatímco například Teplická válcovna v roce 1873 a Vítkovice dokonce už v roce 1866! Thomasův konvertor však byl na Kladně zprovozněn, jako první na Evropském kontinentu, už v roce 1879, pouhých pár týdnů po představení tohoto vynálezu.

Značení kolejnic

Značení kolejnic bylo zpočátku velmi prosté. Značka obsahovala název firmy, popřípadě místo, kde byla kolejnice vyrobena a rok výroby. Ten byl nutný pro rychlou identifikaci stáří kolejnice. S nástupem plávkových ocelí začal být značen ještě typ oceli. Zkratka BSt znamenala Bessemer Stahl (Bessemerova ocel), TST - Thomas Stahl (Thomasova ocel) a později ještě MSt - MartinStahl - Siemens-Martinská ocel. Značka byla pravidelně po cca dvou metrech kolejnice, jak se otáčel válec ve válcovací stolici.
Kolejnice se značí dodnes, avšak přibyl ještě údaj o konkrétní výrobní sérii.

Konkrétně o mojí sbírce

Nález prvních kolejnic

Zima 2017 - Demolice Tiby. Leckdy bylo nutné jednat rychle, jelikož kovový šrot se ze staveniště odvážel denně. Občas bylo nutné kolejnici uříznout přímo na místě, aby šla vůbec odnést. Jeden metr staré kolejnice systému "A" váží okolo 40Kg. Ve finále jsem takto zachránil několik kolejnic a dvě palety traverz, které byly rovněž značeny. Avšak jen názvem města, kde byly vyrobeny (Kladno, Teplitz,...)
   

Nález dalších kolejnic v blízkém kovovšrotu

Jelikož jsem se pro záchranu kolejnic rozhodl poměrně pozdě, tak jich mnoho odjelo do blízkého kovošrotu, čehož jsem si byl vědom. Protože jsem nedával příliš velkou šanci jejich dohledání, trvalo mi až do jara, než jsem se zkusil vydat po jejich stopách. Návštěva kovošrotu byla defakto jen pro moje ujištění, že jsou dávno pryč...
Jaké bylo moje překvapení, když jsem hned po příchodu našel několik kolejnic ležet v místech, kde bývá obvykle obrovská hromada šrotu. Ihned jsem si domluvil s majitelem kovošrotu jejich nařezání autogenem, abych získal pouze části se značkami. Vzhledem k poměrně vysoké prodejní ceně šrotu to byla nutnost. I tak se však hmotnost odřezků vyšplhala na 170Kg + cena za autogenní řezání. Ničeho jsem však nelitoval, protože ty kolejnice na mě doslova čekaly!
Pro zajímavost dodávám, že hned další týden byla v místě jejich nálezu opět několikametrová hromada těžkého šrotu... Přijít jindy, nikdy bych je nenašel.
   

Příprava a jemné řezaní

Po této neuvěřitelné náhodě jsem byl už napevno rozhodnutý, že si kolejnice vystavím. Pro tyto účely bylo zapotřebí odstranit hrubé řezy od autogenu. Řezání pásovou pilou jsem svěřil místnímu zámečnictví, což znamenalo další náklady.
   

Drobná renovace

Jemně nařezané hrany kolejnic jsem ještě zabrousil. Kolejnice samotné jsem zbavil koroze, mírně zmatnil a znovu přebrousil vystupující značky. Ve finále jsem je opatřil finální vrstvou bezbarvého laku.
   

Finální stav

Pro vystavení kolejnic jsem si zhotovil jednoduchý regál. Další profily a traverzy mám na skříni.

Zbytek nýtované jeřábové dráhy z roku 1889

Kromě kolejnic a profilů jsem při demolici Tiby našel i poslední pozůstatek původní jeřábové dráhy z roku 1889. Byl to kus, který byl zazděn a tím byl uchráněn před zloději kovů.
Líbil se mi natolik, zejména ty obrovské nýty, že jsem si z něj udělal noční stolek.