Fabriky a technologie » Textilní továrna Tiba Beroun

Textilní továrna Tiba Beroun (1834-2004)

O berounskou Tibu jsem se začal zajímat v roce 2011, kdy se médii prohnala informace o její chystané demolici. Ve skutečnosti uběhlo ještě několik dlouhých let, než k této demolici skutečně došlo. Za tuto dobu se mi podařilo udělat amatérský stavebně-historický průzkum, při kterém jsem mimo jiné zaznamenal i průběh zániku celého areálu a každé budovy zvlášť. Také jsem nashromáždil velké množství historických materiálů, jako jsou dobové fotografie, původní stavební a technologické plány a další dokumenty a artefakty. Nejzajímavější z těchto materiálů, doplněné o průvodní texty, bych zde rád prezentoval v podobě ucelených "profilů" jednotlivých budov areálu. Tyto profily jsou dostupné z mapy níže.
Nejdetailněji se mi podařilo zmapovat vývoj technologického zázemí tzv. Nízké přádelny. Do budoucna bych rád sepsal práci o historii a vývoji sprinklerového hasícího sařízení, která bude doplněna o konkrétní popis systému v této továrně.

Pracoval(a) jste v této továrně? Máte k tomu co říct? Můžete poskytnout fotografie, či jiné materiály?
Prosím, kontaktujte mne:
Jakub Hlásek - Email N.I.D(zavináč)seznam(tečka)cz

Prohlídka továrny

Kliknutím na příslušnou budovu přejdete na její profil. Budovy, na které nelze kliknout, nejsou zatím zpracované. Červeně označené jsou budovy mnoho let neexistující.
Areál
Nízká přádelna († 2017) Technologické zázemí nízké přádelny († 2017) Vysoká přádelna († 2011) Stará tkalcovna († 2017) Dílny († 2017) Zdravotní středisko (obytný dům) Dům úředníků Sklad materiálu († 2017) Tkalcovna Červený mlýn [neexistující] († 1964) Nová tkalcovna [neexistující] († 1945)
Legenda: (škrtnuté budovy nejsou zatím zpracované)
#1 - Nízká přádelna († 2017)
#2 - Technologické zázemí nízké přádelny († 2017)
#3 - Vysoká přádelna († 2011)
#4 - Stará tkalcovna († 2017)
#5 - Dílny († 2017)
#6 - Zdravotní středisko (obytný dům)
#7 - Dům úředníků
#8 - Tkalcovna
#9 - Sklad materiálu († 2017)
#10 - Červený mlýn [dávno neexistující] († 1964)
#11 - Nová tkalcovna [dávno neexistující] († 1945)


Vybrané práce týkající se textilní továrny Tiba Beroun

Detailní historie technologického zázemí nízké přádelny 1880-2017 (pdf)



Technologické zázemí - náhled


Srovnávací fotografie interiéru elektrocentrály z let 1927 a 2012-2013 a z doby demolice


obrazek  obrazek  obrazek  obrazek  obrazek  obrazek  obrazek  obrazek  obrazek  obrazek  obrazek

Stručná historie továrny


Historie berounské textilní továrny se začíná psát roku 1834, kdy pražský židovský podnikatel a průmyslník Aron Dormitzer kupuje budovu Červeného mlýna. Téhož roku nechává v jeho blízkosti postavit třípatrovou přádelnu (budova "Stará tkalcovna" ), kde se po dokončení o rok později do pohybu dává prvních 6500 vřeten.
Aron Dormitzer se však dostává do dluhů a v roce 1840 je nucen vyhlásit na svojí továrnu konkurz. Jeho směnky ve velkém skupují bratři Moritz a Friedrich Kubinzky. Majiteli berounské továrny se definitivně stávají v roce 1840. Do čela továrny dosazují v šedesátých letech Adolfa Hellmanna, který ve funkci setrval 40 let. Jeho přechůdcem byl pan ředitel Sádlo. V roce 1859 umírá Moritz a Friedrich se tak stává jediným vlastníkem firmy, kterou nechává přejmenovat na "Fried. Kubinzky". Tehdy dochází k prvnímu rozšiřování závodu. V roce 1862 je postavena "Nová tkalcovna" a o dva roky později i "Vysoká přádelna" s 15 000 vřeteny. Velké poctě se továrně i jejímu majiteli dostalo v roce 1875, kdy ji navštívil sám císař pán František Josef I.
Posledním rozšířením závodu byla stavba "Nízké přádelny" v roce 1880.
Éra Friedricha Kubinzkého končí jeho smrtí v roce 1886. Za jeho vedení patřily platy dělníků v továrně k nejvyšším v celých Čechách. Rok před jeho smrtí pracovalo v továrně 800 dělníků, kteří obsluhovali celkem 70 000 vřeten a 520 tkalcovských stavů.
Po smrti Friedricha se do vedení podniku dostávají jeho potomci Emil a Wilhelm. Po deseti letech však Wilhelm odchází. Emil Kubinzky dbá na sociální zabezpečení svých dělníků a při příležitosti 50. výročí panování Františka Josefa I. nechává v roce 1898 založit nadaci na podporu dělníkům ve výši 200 000 K. Finance jsou určeny pro dělníky v pracovní neschopnosti. Také nechal při Plzeňské silnici postavit dům pro úředníky.
V roce 1904 předává Emil vedení továrny svým dvěma synům. V čele závodu tedy stojí Eugen a Louis Kubinzky. Jejich otec umírá o 3 roky později. Od počátku vedení podniku čelili bratři mnoha nepříjemnostem. V roce 1905 jim vyhořela přádelna ve Svatém Jáně pod Skalou, kterou jejich rodina vlastnila od roku 1844. Zničenou továrnu už neobnovili a dělníky převedli do Berouna. O rok později odešel ředitel Adolf Hellmann po 44 letech služby do důchodu. Do čela továrny nastoupil jeho syn Otto. Ten však byl díky svému asociálnímu přístupu k dělníkům značně neoblíbený. V roce 1914 byl závod ještě rozšířen o novou budovu tkalcovny.
První světová válka zpočátku značně narušila chod továrny, neboť muži museli nastoupit na frontu. Jejich místa byla však záhy obsazena ženami a později i válečnými zajatci, kteří pracovali pouze za stravu.
Bratři Eugen a Louis Kubinzky se také zajímali o dění v Berouně. Darovali část z pozemků, na kterých byla v roce 1924 postavena Sokolovna. Ředitel Otto Hellmann je zastupoval ve výboru pro zřízení obchodní akademie. V polovině 20. let dochází k významné modernizaci továrny. Zejména pak technologického zázemí nízké přádelny. V roce 1924 byl dostavěn druhý sál tkalcovny. Téhož roku umírá při automobilové nehodě Louis Kubinzky. Další problémy nastaly v roce 1927, kdy byla továrna v důsledku odbytové krize na pět měsíců uzavřena. Dělníkům byly sníženy platy a část z nich propuštěna. V roce 1929 zemřel ředitel Otto Hellmann a na jeho místo nastoupil pan Nedomlel, který se musel vyrovnat s hospodářskou krizí 30. let.
Krátce před vypuknutím druhé světové války, konkrétně v roce 1939, zakládá Eugen Kubinzky akciovou společnost "Berounské textilní závody, Bedřich Kubinzky, akciová společnost". Akcie poté věnuje svým dětem a odchází do Anglie. V prosinci roku 1942 je firma přejmenována na "Textilag". V říjnu roku 1943 je provoz tkalcovny zastaven a nahrazen výrobou elektromateriálu firmy Siemens-Shuckert. 1. ledna 1945 odchází z funkce ředitel Nedomlel. Období druhé světové války v závodě ukončuje spojenecký nálet na berounské nádraží ze dne 17. dubna 1945, při kterém je kompletně zničena "Nová tkalcovna". Zásah dostala i střecha tkalcovny.
V poválečném vývoji se již rodina Kubinzkých nevyskytuje. Na závod se vzhledem k jeho velikosti vztahoval znárodňovací dekret č.100/1945 na jehož základě byl 27.12.1945 začleněn do národního podniku COTONA, sdružené bavlnářské závody Praha. Eugen Kubinzky dostal jako náhradu 200 000 000 korun, které ihned investoval v jihoafrickém Johannesburgu, kde zakoupil přádelnu a tkalcovnu. V roce 1948 zemřel v Londýně.

Po znárodnění v roce 1945 začíná novodobá historie továrny. Ta se nese v duchu plnění plánů pětiletek. Od roku 1958 je berounská továrna začleněna jako závod 02 národního podniku Tiba Dvůr Králové nad Labem. Výroba se přeorientovala na zpracovávání umělé stříže. Z příze se vyráběly dámské šatovky a dekorační látky. Průběžně byly modernizovány i stroje. V roce 1947 bylo do provozu uvedeno 496 stavů "Hrdina". V roce 1964 bylo nainstalováno prvních 20 tryskových stavů. V rámci zvelebování závodu končí na sklonku roku 1964 existence Červeného mlýna. Na jeho místě byl vytvořen park. Otevřeny byly dvě kantýny přímo v provozech a zřízeno zdravotní středisko v prostorách bývalého Obytného domu.
V průběhu sedmdesátých let pokračovala modernizace provozů, při níž byly do provozu uvedeny rumunské mykací stroje Unirea, stavy UTAS a dopřádací stroje BD. V roce 1978 došlo ke zrušení továrního náhonu, čímž skončila jeho pětisetletá existence. V červenci roku 1981 narušila výrobu povodeň. Výroba však po skončení celozávodní dovolené pokračovala. V roce 1983 se vedení závodu dostává Libor Jonáš, který v této funkci setrvá až do ukončení provozu a uzavření továrny. Koncem osmdesátých let je ke tkalcovně přistavěna přehlížírna a klimatizace. Počátkem září roku 1993 je podnik privatizován a vzniká akciová společnost "Tiba a.s."
Poslední modernizace se uskutečňuje v polovině devadesátých let, kdy je plynofikována kotelna technologického zázemí nízké přádelny.
Výroba v berounské továrně pokračuje i přes všeobecný úpadek textilního průmyslu, vlivem dovozu levného textilu z Asie, v původním rozsahu až do roku 2003, kdy je uzavřena tkalcovna. O rok později dochází k ukončení provozu přádelny. Tím se po 170 letech navždy zavírají brány závodu. Spolu s tím končí i stejně stará historie textilního odvětví v Berouně.
Na společnost Tiba a.s. je v roce 2007 uvalen konkurz. V roce 2009 byl celý areál prodán soukromému vlastníkovi, který zde plánoval vystavět obchodní centrum a bytové jednotky. Ze záměru výstavby obchodního centra však sešlo. Koncem roku 2011 proběhla demolice Vysoké přádelny. Druhá fáze demolice proběhla počátkem roku 2017, kdy byly zbourány všechny budovy v severní části areálu. Finální etapa demolice je plánována na březen roku 2019.