Textilní továrna Tiba Beroun (1834-2004)

O berounskou Tibu jsem se začal zajímat v roce 2011, kdy se médii prohnala informace o její chystané demolici. Ve skutečnosti uběhlo ještě několik dlouhých let, než k této demolici skutečně došlo. Za tuto dobu se mi podařilo udělat amatérský stavebně-historický průzkum, při kterém jsem mimo jiné zaznamenal i průběh zániku celého areálu a každé budovy zvlášť. Také jsem nashromáždil velké množství historických materiálů, jako jsou dobové fotografie, původní stavební a technologické plány a další dokumenty a artefakty. Nejzajímavější z těchto materiálů, doplněné o průvodní texty, bych zde rád prezentoval v podobě ucelených "profilů" jednotlivých budov areálu. Tyto profily jsou dostupné z mapy níže.
Nejdetailněji se mi podařilo zmapovat vývoj technologického zázemí tzv. Nízké přádelny. Do budoucna bych rád sepsal práci o historii a vývoji sprinklerového hasícího sařízení, která bude doplněna o konkrétní popis systému v této továrně.

Pracoval(a) jste v této továrně? Máte k tomu co říct? Můžete poskytnout fotografie, či jiné materiály?
Prosím, kontaktujte mne: N.I.D(zavináč)seznam(tečka)cz

Prohlídka továrny

Kliknutím na příslušnou budovu přejdete na její profil. Budovy, na které nelze kliknout, nejsou zatím zpracované. Červeně označené jsou budovy mnoho let neexistující.
Legenda: (škrtnuté budovy nejsou zatím zpracované)
#1 - Nízká přádelna († 2017)
#2 - Technologické zázemí nízké přádelny († 2017)
#3 - Vysoká přádelna († 2011)
#4 - Stará tkalcovna († 2017)
#5 - Dílny († 2017)
#6 - Zdravotní středisko (obytný dům)
#7 - Dům úředníků
#8 - Tkalcovna
#9 - Sklad materiálu († 2017)
#10 - Červený mlýn [dávno neexistující] († 1964)
#11 - Nová tkalcovna [dávno neexistující] († 1945)

Vybrané práce týkající se textilní továrny Tiba Beroun

Detailní historie technologického zázemí nízké přádelny 1880-2017 (pdf)

Srovnávací fotografie interiéru elektrocentrály z let 1927 a 2012-2013 a z doby demolice

                   

Stručná historie továrny

Historie berounské textilní továrny se začíná psát roku 1834, kdy pražský židovský podnikatel a průmyslník Aron Dormitzer kupuje budovu Červeného mlýna. Téhož roku nechává v jeho blízkosti postavit třípatrovou přádelnu (budova "Stará tkalcovna" ), kde se po dokončení o rok později do pohybu dává prvních 6500 vřeten.
Aron Dormitzer se však dostává do dluhů a v roce 1840 je nucen vyhlásit na svojí továrnu konkurz. Jeho směnky ve velkém skupují bratři Moritz a Friedrich Kubinzky. Majiteli berounské továrny se definitivně stávají v roce 1840. Do čela továrny dosazují v šedesátých letech Adolfa Hellmanna, který ve funkci setrval 40 let. Jeho přechůdcem byl pan ředitel Sádlo. V roce 1859 umírá Moritz a Friedrich se tak stává jediným vlastníkem firmy, kterou nechává přejmenovat na "Fried. Kubinzky". Tehdy dochází k prvnímu rozšiřování závodu. V roce 1862 je postavena "Nová tkalcovna" a o dva roky později i "Vysoká přádelna" s 15 000 vřeteny. Velké poctě se továrně i jejímu majiteli dostalo v roce 1875, kdy ji navštívil sám císař pán František Josef I.
Posledním rozšířením závodu byla stavba "Nízké přádelny" v roce 1880.
Éra Friedricha Kubinzkého končí jeho smrtí v roce 1886. Za jeho vedení patřily platy dělníků v továrně k nejvyšším v celých Čechách. Rok před jeho smrtí pracovalo v továrně 800 dělníků, kteří obsluhovali celkem 70 000 vřeten a 520 tkalcovských stavů.
Po smrti Friedricha se do vedení podniku dostávají jeho potomci Emil a Wilhelm. Po deseti letech však Wilhelm odchází. Emil Kubinzky dbá na sociální zabezpečení svých dělníků a při příležitosti 50. výročí panování Františka Josefa I. nechává v roce 1898 založit nadaci na podporu dělníkům ve výši 200 000 K. Finance jsou určeny pro dělníky v pracovní neschopnosti. Také nechal při Plzeňské silnici postavit dům pro úředníky.
V roce 1904 předává Emil vedení továrny svým dvěma synům. V čele závodu tedy stojí Eugen a Louis Kubinzky. Jejich otec umírá o 3 roky později. Od počátku vedení podniku čelili bratři mnoha nepříjemnostem. V roce 1905 jim vyhořela přádelna ve Svatém Jáně pod Skalou, kterou jejich rodina vlastnila od roku 1844. Zničenou továrnu už neobnovili a dělníky převedli do Berouna. O rok později odešel ředitel Adolf Hellmann po 44 letech služby do důchodu. Do čela továrny nastoupil jeho syn Otto. Ten však byl díky svému asociálnímu přístupu k dělníkům značně neoblíbený. V roce 1914 byl závod ještě rozšířen o novou budovu tkalcovny.
První světová válka zpočátku značně narušila chod továrny, neboť muži museli nastoupit na frontu. Jejich místa byla však záhy obsazena ženami a později i válečnými zajatci, kteří pracovali pouze za stravu.
Bratři Eugen a Louis Kubinzky se také zajímali o dění v Berouně. Darovali část z pozemků, na kterých byla v roce 1924 postavena Sokolovna. Ředitel Otto Hellmann je zastupoval ve výboru pro zřízení obchodní akademie. V polovině 20. let dochází k významné modernizaci továrny. Zejména pak technologického zázemí nízké přádelny. V roce 1924 byl dostavěn druhý sál tkalcovny. Téhož roku umírá při automobilové nehodě Louis Kubinzky. Další problémy nastaly v roce 1927, kdy byla továrna v důsledku odbytové krize na pět měsíců uzavřena. Dělníkům byly sníženy platy a část z nich propuštěna. V roce 1929 zemřel ředitel Otto Hellmann a na jeho místo nastoupil pan Nedomlel, který se musel vyrovnat s hospodářskou krizí 30. let.
Krátce před vypuknutím druhé světové války, konkrétně v roce 1939, zakládá Eugen Kubinzky akciovou společnost "Berounské textilní závody, Bedřich Kubinzky, akciová společnost". Akcie poté věnuje svým dětem a odchází do Anglie. V prosinci roku 1942 je firma přejmenována na "Textilag". V říjnu roku 1943 je provoz tkalcovny zastaven a nahrazen výrobou elektromateriálu firmy Siemens-Shuckert. 1. ledna 1945 odchází z funkce ředitel Nedomlel. Období druhé světové války v závodě ukončuje spojenecký nálet na berounské nádraží ze dne 17. dubna 1945, při kterém je kompletně zničena "Nová tkalcovna". Zásah dostala i střecha tkalcovny.
V poválečném vývoji se již rodina Kubinzkých nevyskytuje. Na závod se vzhledem k jeho velikosti vztahoval znárodňovací dekret č.100/1945 na jehož základě byl 27.12.1945 začleněn do národního podniku COTONA, sdružené bavlnářské závody Praha. Eugen Kubinzky dostal jako náhradu 200 000 000 korun, které ihned investoval v jihoafrickém Johannesburgu, kde zakoupil přádelnu a tkalcovnu. V roce 1948 zemřel v Londýně.

Po znárodnění v roce 1945 začíná novodobá historie továrny. Ta se nese v duchu plnění plánů pětiletek. Od roku 1958 je berounská továrna začleněna jako závod 02 národního podniku Tiba Dvůr Králové nad Labem. Výroba se přeorientovala na zpracovávání umělé stříže. Z příze se vyráběly dámské šatovky a dekorační látky. Průběžně byly modernizovány i stroje. V roce 1947 bylo do provozu uvedeno 496 stavů "Hrdina". V roce 1964 bylo nainstalováno prvních 20 tryskových stavů. V rámci zvelebování závodu končí na sklonku roku 1964 existence Červeného mlýna. Na jeho místě byl vytvořen park. Otevřeny byly dvě kantýny přímo v provozech a zřízeno zdravotní středisko v prostorách bývalého Obytného domu.
V průběhu sedmdesátých let pokračovala modernizace provozů, při níž byly do provozu uvedeny rumunské mykací stroje Unirea, stavy UTAS a dopřádací stroje BD. V roce 1978 došlo ke zrušení továrního náhonu, čímž skončila jeho pětisetletá existence. V červenci roku 1981 narušila výrobu povodeň. Výroba však po skončení celozávodní dovolené pokračovala. V roce 1983 se vedení závodu dostává Libor Jonáš, který v této funkci setrvá až do ukončení provozu a uzavření továrny. Koncem osmdesátých let je ke tkalcovně přistavěna přehlížírna a klimatizace. Počátkem září roku 1993 je podnik privatizován a vzniká akciová společnost "Tiba a.s."
Poslední modernizace se uskutečňuje v polovině devadesátých let, kdy je plynofikována kotelna technologického zázemí nízké přádelny.
Výroba v berounské továrně pokračuje i přes všeobecný úpadek textilního průmyslu, vlivem dovozu levného textilu z Asie, v původním rozsahu až do roku 2003, kdy je uzavřena tkalcovna. O rok později dochází k ukončení provozu přádelny. Tím se po 170 letech navždy zavírají brány závodu. Spolu s tím končí i stejně stará historie textilního odvětví v Berouně.
Na společnost Tiba a.s. je v roce 2007 uvalen konkurz. V roce 2009 byl celý areál prodán soukromému vlastníkovi, který zde plánoval vystavět obchodní centrum a bytové jednotky. Ze záměru výstavby obchodního centra však sešlo. Koncem roku 2011 proběhla demolice Vysoké přádelny. Druhá fáze demolice proběhla počátkem roku 2017, kdy byly zbourány všechny budovy v severní části areálu. Finální etapa demolice je plánována na březen roku 2019.